Historie pěstování a výroby vína

Víno má velmi dlouhou historii a je jedním z nejstarších známých nápojů lidstva. Víno je také jedním z prvních výrobních produktů lidstva a zaujímá výsadní místo v mnoha kulturách. Termín víno pochází pravděpodobně z gruzínského „gvino“.

Objev kvašení hroznů vznikl pravděpodobně náhodou, když v hliněné nádobě nebo měchu z kůže začaly divoké hrozny vlivem vysokých teplot a přírodní oxidace kvasit. Výsledkem bylo první alkoholické víno, magický dar přírody.

Historie vína zaznamenává také zajímavý příběh v oblasti technických vynálezů a inovací. Člověk využívá svou inteligenci k objevu prvních chemických reakcí, fermentace a oxidace.

Nejstarší důkazy o pěstování hroznů vína jsou staré 14 000 let a pocházejí z oblasti Ženevského jezera. Další pak z doby před 10 000 lety z okolí Kaspického moře, kde se lidé zabývali pěstováním vína intenzivněji. Je velmi pravděpodobné, že již v této době pili lidé zkvašenou šťávu. Důkazy o výrobě vína technologií kvašení vína se objevují teprve před 8 000 lety, kdy se vinná réva prokazatelně pěstovala v Zakavkazsku a Mezopotámii. První důkazy o výrobě vína pocházejí z Íránu z období před 7 000 lety: první nálezy výrobních nádob na víno a samotných semínek vinné révy v Arménii jsou 6100 let staré. Ze starověkého Sumeru, z doby před 5 550 lety, již existují  doklady o obchodu s vínem. S oblastí Mezopotámie obchodoval i starověký Egypt, a to v době kolem 2 700 let př. n. l., kdy se popularita pěstování vína velmi rychle rozšířila podél delty Nilu. Brzy následovalo starověké Řecko a Řím, víno znali rovněž Sumerové, Babyloňané a Etruskové. Důležitou roli v produkci vína později hraje Španělsko, které dovednosti pro pěstování vinné révy rozšiřuje do Mexika a Spojených států.

Kultura pěstování vína

Nejstarší psaná zmínka o víně je ze Starého zákona, kdy "Noe začal být oráč, vysadil vinici, pil víno ​​a opil se" (Genesis 9-21). V Bibli se odkaz na víno objevuje více než 200krát. Později hraje víno klíčovou roli přímo v křesťanském rituálu.

Pěstování vína ve starém Egyptě

Pěstování vinné révy a výroba vína ve starověkém Egyptě byla výhradně výsadou šlechticů a králů. Víno se pilo nejen na večírcích, ale i při náboženských a pohřebních obřadech. Egypťané věřili, že víno je darem Osirise, boha kvetoucí vinice. Nejkvalitnější plodiny vinné révy pocházely z nilské delty, kde byly vínu připisovány  "kouzelné vlastnosti", což je patrné na náhrobních stěnách s ilustracemi sběru a lisování hroznů vinné révy. Jsou dochovány seznamy, které určují, jaké víno bylo produkováno na vinicích v deltě Nilu. Do konce období Staré říše představoval kanonický soubor pěti vín (všechna pravděpodobně vyrobená v Deltě) pevné "Menu" pro posmrtný život.

Od období Staré říše (2575 př. n. l.) do Nové říše (1070 př. n. l.) byly hroby šlechticů zdobeny obrazy s tématikou vína a dokonce i výrobou vína. Jedno staroegyptské přísloví říká: "Ve vodě můžete vidět odrážet svůj obličej, ale ve víně má vždy tu nejlepší kvalitu."

Rozkvět vinařství v Egyptě byl zaznamenán v době kolem 2 700 let př. n. l. zásluhou faraóna Tutanchamona, který významně pozvedl úroveň výroby a podávání vína. O vyspělosti vinařství a vinohradnictví v Egyptě se zachovalo mnoho dokladů a artefaktů. Praxi pěstování hroznů vína ve starověkém Egyptě prokázala i Tutanchamonova pohřební amfora.

Již Ramses III. nařídil sčítání 513 vinic patřících k chrámu Amona Ra a jmenování "vedoucího pěstitele" odpovědného za pěstování a údržbu. Stavební dělníci zaměstnaní při stavbě pyramid v Gíze měli dovoleno k uhašení žízně pít čtyři druhy vína a pět druhů piv.

Na dávných egyptských vinných sklenicích byly zjištěny etikety s jménem výrobce, druhem kvality a ročníku vína, označením vinice a roku výroby. Egypťané uzavírali nádoby na víno keramickými zátkami, opatřovali je pečetěmi s hieroglyfy, jakýmisi nejstaršími etiketami. Četné malby umožňují rekonstruovat tehdejší postupy při výrobě. Zdá se, že byly dosti podobné těm, které se používaly ještě poměrně nedávno v některých částech Španělska. Tehdejší vína měla pravděpodobně vysoký obsah alkoholu a dlouhou trvanlivost.

Víno antického světa

Zásluhu o rozšíření vína do Evropy mají staří Řekové, kteří šířili umění pěstování hroznů, vinařství a vinohradnictví. Ve starém Řecku, na Krétě a v Thrákii již v této době můžeme mluvit o vyspělém vinařství a vinohradnictví. Víno se stává součástí kultury antické doby.

Za zakladatele vinařství byl považován bůh vína Dionýsos (v římské mythologii Bacchus). Dionýsos byl synem nejvyššího boha Dia a jeho smrtelné milenky Semelé, dcery thébského krále. Dionýsos byl vychováván nymfami v jeskyni porostlé vinnou révou. Dionýsos měl v tehdejším světě vždy zvláštní místo. Byl bohem vína a nespoutaného veselí, původně i bohem úrody a plodnosti.

V Řecku i Římě uctívali Boha vína pro jeho opojné a afrodiziakální síly. Homér popsal některé z druhů vín pěstovaných v severním Řecku výrazem "sladký jako med ". Na počest bohů byly pořádány slavnosti, na nichž se ve spojení se sexuálními orgiemi pilo víno víc než dost. Víno bylo spojováno s láskou a živočišnými radostmi.

Staří Řekové pozdvihli výrobu i konzumaci vína na úroveň umění. Víno pili zředěné s vodou, někdy do něj také přidávali koření. Víno bylo pramenem inspirace pro básníky, výtvarné umělce i filosofy. Vedle vlastních kvalitních vín Řekové dobře znali i dovážená vína z Egypta či Fénicie. Pití vína bylo společenskou záležitostí.

Římská říše měla ohromný dopad na rozvoj vinohradnictví a vinařství v celé středomořské Evropě. Víno bylo nedílnou součástí římské stravy. Římané také projevili velký zájem o kvalitu vína a výběr nejlepších vinic. Milovali vyzrálá vína - podle některých římských spisů zrála některá vína až 25 let. Římané byli první, kdo začal pro skladování vína používat keramické džbány.

Římané také vyváželi víno ​​do Španělska a Řecka, Galie (Francie), Porýní, Podunají a dokonce i do Velké Británie. Mnohé dnešní vinařské oblasti nesou stopy římských vinic. Římané se zasloužili o rozšíření révy a vinařství prakticky do všech oblastí, do kterých pronikli. Římská vína měla velmi dlouhou trvanlivost. Byla chráněna korkovými zátkami, utěsněnými voskem a pryskyřicí.

V průběhu dobývání jednotlivých území Římany se réva rozšířila do oblasti dnešní Francie, Španělska, Německa. V letech 276 až 282 n. l. se víno začíná pěstovat i na jihovýchodní Moravě. Z historie je známo, že kníže Svatopluk (zemřel roku 894 n. l.) daroval víno z Velké Moravy knížeti Bořivojovi do Čech. Kněžna Ludmila zakládá vinohrady v okolí Mělníka. Za Karla IV. byly do Čech dovezeny kvalitní odrůdy z Francie. Porýní a Praha byly tehdy se 700 hektary vinic centrem vinohradnictví.

Staří Keltové ze severní Evropy začali jako první používat pro skladování vína dřevěné dubové sudy podobné těm, které se používají dnes. Dubové dřevo umožňuje vínu ​​"dýchat" a přitom zůstává vzduchotěsně uzavřené. Přítomnost dubového dřeva a vína je důležitým aspektem pro historii vína.

Po pádu římské říše převzali vývoj pěstování vína křesťanští mniši. Není náhodou, že většina tradičních vinařských oblastí v Evropě jsou také oblastmi s nejvyšší koncentrací klášterů a náboženských míst. Ve středověké Evropě byla konzumace vína pouze výsadou církve, šlechty a bohaté obchodní třídy, nápojem obyčejných lidí bylo pivo. Víno se používalo při katolických mších. Církevní řád benediktinů se stal jedním z největších výrobců vína ve Francii a Německu. Ostatní řády, například templáři, jsou průkopníky pěstování moderních odrůd vína.